Minulé ročníky

Na pohřeb velkého mariánského bosse a hlavy celosvětového černého trhu s diamanty Franca Salvatore se sjela celá mafiánská rodzina. Ihned po pietě se ale rozhořel boj o nástupnictví v čele diamantového impéria. Franco totiž zanechal nejednoznačnou závěť, a proto si na jeho dědictví dělali zálusk jeho mladší bratr, prvorozený syn a druhá manželka. Aby se ukázalo, kdo je hoden nejvyšší funkce v mafiánské rodzině, rozhodl Francův blízký přítel a mafiánský consigliere, že dotyčný si musí naklonit co nejvíce světových vlád. A to se nedá udělat jinak, než je podplatit diamanty. Na stranu každého z potenciálních dědiců se přidali další mafiánští šéfové i jejich pohůnci, aby jim pomohli. Celých 14 dní pohůnci sháněli diamanty a ty předávali svým kápům. Kápové je posílali do všech států světa, aby si zajistili tichou podporu nelegálního obchodu. Z celého snažení vyšel jako vítěz Alberto, prvorozený Francův syn. Ale jeho macecha a strýc se již předtím domluvili, že se ho zbaví. Naštěstí chystající se krveprolití zarazil consigliere, když se přiznal, že Francovu závěť mírně pozměnil, aby přinutil nové šéfy více rozhýbat obchody. Nakonec přinesl pravou závěť, kde bylo napsáno, že Franco si přeje, aby všichni tři dědicové vlastnili impérium dohromady. Protože ale Alberto prokázal ve zkoušce největší obchodní schopnosti, stal se právě on novým mafiánským bossem.

Obyvatelům Havlišova mlýna se již ve své domovině, která byla pod vládou zlého a neschopného krále Jiřího, špatně žilo, proto se rozhodli, že ho opustí a vydají se hledat nové lepší místo k žití. Po dlouhé a náročné cestě se dostali až do Monínského království, kde je místní v čele s královnou Evou vřele přijali. Mezi obyvatele Havlišova mlýna se připletli i dva cizinci, kteří rovněž žádali o azyl v Monínském království. Ti dva si získali královninu důvěru a stali se jejími rádci, královna totiž zrovna byla zaneprázdněna hledáním ženicha a potřebovala pomoc ve vládnutí. Všichni příchozí se hned zapojili do práce u cechovních mistrů, aby si mohli vydělat nějaké dukáty. Rádcové Barel a Varel postupně převzali od královny Evy vládu. Nejdříve vybírali od nových obyvatel pouze malé daně z výdělku. Ovšem s jídlem většinou roste chuť, tak začali zavádět postupně další nové a samozřejmě vyšší daně. Na chodu království ovšem nebylo vidět, že by se vybrané daně investovaly ve prospěch obyvatelstva, jak rádcové říkali. A tak s výškou daní vzrůstala i nespokojenost lidu. Obyvatelé chtěli po královně, aby se opět ujala vlády a bylo vše jako dřív. Jenže rádcové měli od královny podepsanou smlouvu, ve které se vzdává vlády ve prospěch svých rádců a tuto vládu nebude nikdy požadovat vrátit. Nakonec museli vzít obyvatele řešení do svých rukou. Zlé rádce chytili, donutili je roztrhat smlouvu, vrátit všechny ukradené dukáty a nakonec je z království vyhnali. Královna Eva se ujala zpátky své vlády, a aby na to vše už nebyla sama, našla nakonec ženicha mezi obyvateli království. Vzala si kupce Martina, z nějž se stal právoplatný král.

Z kouzelné říše Fantazie přišel mezi děti její vládce Albertes, který je žádal, aby se s ním vydali do jeho domoviny, neboť tato říše pomalu zaniká. Příčinou toho všeho je, že moderní a hektický svět je plný nejnovějších technologií a lidé si přestávají číst a vyprávět příběhy, dospělí již o fantazii přišli úplně, ovšem děti si ještě nějakou zachovaly. Ve Fantazii zbylo posledních 15 obyvatel. Aby bylo možné Fantazii zachránit, pomáhaly děti každý den zapsat příběh jedné z postav na prázdnou stránku knihy. Kouzelná země může být zachráněna pouze tehdy, podaří-li se sepsat kompletní příběh všech postav a poté celou knihu přenést do světa lidí. I přes velkou snahu dětí o záchranu, se během našeho pobytu ve Fantazii začaly stávat podivné věci a cítily jsme, že se říše rozpadá. Nakonec se ale nepodařilo získat kompletní příběhy, a proto musely děti zapojit naposledy ještě svoji vlastní fantazii a nedokončené příběhy samy dopsat. Zapomnělo se ovšem na stránku v knize, která patřila samotnému vládci Albertersovi. Ten však pro všechny případy schoval rozstříhanou stránku se svým životním příběhem ve světě lidí, kam se děti vrátily. Úspěšně všechny části nalezly a stránku poskládaly. Po jejím přečtení Albertes nabyl nové síly, poděkoval dětem, že se jim podařilo všechny příběhy nakonec dopsat a celou knihu o zemi Fantazii zkompletovat. Poté se mohl navrátit zpět do své říše, kde bude i nadále moudře vládnout a strážit pohádkové příběhy. A my věříme, že i díky našim dětem bude lidská fantazie stále bezbřehá.

V roce 2021 se konal již 77. ročník legendárního překážkového dostihu Velká jindřichovická. A právě proto se do Jindřichovic sjela všechna žokejská esa, mezi nimi i to největší, totiž Jožin Váňa, který převzal nad celou akcí patronát. Táborníci v rolích mladých trenérů se museli během 14 dní seznámit se všemi koňmi, kteří nastoupí do závěrečného dostihu, získat tak tolik potřebné zkušenosti a co nejvyšší trenérskou licenci. Protože nedílnou součástí dostihových kláni jsou i sázky, uskutečňovali jsme minidostihy, kde si právě své tipovací schopnosti mohli vyzkoušet. Naši trenéři i jejich koně postupně zdokonalovali své schopnosti. V závěru tábora přišlo na onen očekávaný hlavní závod Velké jindřichovické, z nějž jako vítěz vzešel Rychlý Stripes, který získal jako odměnu nádherný slaměný věnec a barevnou kokardu.

Frekventanti Policejní akademie Želetava nastoupili ke 14dennímu výcviku u největších es Policie ČR, kteří je měli perfektně připravit na výkon jejich budoucí služby. Ovšem druhý den výcviku jsme z táborového rozhlasu uslyšeli výhružné vysílání neznámého Profesora, který oznámil, že je policejní prezidentka i celý policejní sbor v ohrožení, že každý den bude napadat pod rouškou tmy areál a činit méně i více nebezpečné útoky. Kadeti tedy byli vyzváni, aby se již během výcviku zapojili do důležitého vyšetřování a přispěli k odhalení záhadného zločince. Jak postupovali výcvikem, získávali indicie, které postupně popisovali, jak Profesor vypadá a jaké jsou jeho osobnostní znaky. Již v polovině výcviku se ukázalo, že oním padouchem může být jeden z lektorů Policejní akademie. Poslední den výcviku v akademii seskupili kadeti všechny získané důkazy, obvinili několik podezřelých a předali je k soudnímu procesu. V něm byl opravdu odsouzen jeden z členů Policejní akademie. Nakonec se však ukázalo, že celá akce s Profesorem byla předem plánována a domluvena s policejní prezidentkou jako součást výcviku kadetů. Všichni frekventanti Policejní akademie Želetava poté splnili závěrečné zkoušky, složili služební slib a mohli se tak zapojit do řad policejního sboru.

Na začátku tábora napadla našeho hlavního vedoucího Jožina zákeřná Nemoc. Naše zdravotnice konstatovaly, že na tuto Nemoc ještě lidstvo nezná lék a Jožin bohužel do 14 dní nákaze podlehne. Avšak na pomoc mu přispěchalo Zdraví, které dětem prozradilo, že jim umožní stát se Jožinovými bílými krvinkami. Bílé krvinky totiž produkují obranné protilátky proti nejrůznějším nemocem. Táborníci proto každý den navštívili jiný Jožinův orgán, v němž vytvořili protilátky, a tak jej postupně léčili. Zároveň se také naučili nové poznatky z první pomoci. Jožinovi se během tábora skutečně zdravotní stav zlepšoval, avšak když jsme si mysleli, že je Nemoc takřka poražena, objevila se zhuntovaná slinivka břišní, na kterou jsme během tábora úplně zapomněli. Ovšem v závěrečné hře se dětem podařilo nasbírat dostatečné množství protilátek i pro slinivku a nad Nemocí úplně vyhrát. Jsme rádi, že s námi Jožin prožije i tábor v roce 2020.

Na tábor se v roce 2018 po 50 letech vrátili z daleké budoucnosti stará Evička a ještě starší Jožin, kteří přinesli smutnou zprávu. Letos se totiž konal tábor u Havlišova mlýna naposledy. V osudný poslední den tábora, pátek třináctého, pohltila tábor a jeho okolí časová trhlina, která vznikla, jelikož lidé zanevřeli na svoji historii. Avšak geniální profesor Einstein, který umožnil našim hlavním vedoucím přenos z budoucnosti, vymyslel způsob, jak časovou trhlinu zacelit. Pozval z minulosti, přítomnosti i budoucnosti významné osobnosti své doby. Tyto osobnosti s sebou přinesly dějinné události, které ovlivnily jejich životy. Od osobností jsme museli získat všechny historické události a ty vylepit na časovou osu lidstva. V onen poslední den tábora jsme časovou osu zapálili a čekali, zda síla lidské historie zvítězí nad časovou trhlinou. Vše nakonec dobře dopadlo a my se zase mohli sejít v roce 2019 na místě, které máme rádi.

Na táboře jsme se ocitli v čase adventním, 14 dní před Štědrým dnem. Anděl Petronel měl za úkol hlídat malého Ježíška, ale ten mu utekl a počmáral pekelnou knihu hříchů. Za trest ho čert zavřel do nebeského chlívku. Jenže kdo teď rozdá o Vánocích všem dětem dárky? „Stejně jsou všechny děti zlobivé a dárky si nezaslouží,“ tvrdil čert. Anděl měl však zase jiný názor, a proto mezi nimi začala rozepře. Vše musela nakonec vyřešit Panenka Marie, která poslala oba na zem, aby zjistili, jaké děti doopravdy jsou a zda si zaslouží, aby se letos konaly Vánoce. Čert s andělem si na pomoc pozvali své kamarády z pohádek, anděl postavy kladné a čert záporné. Děti během tábora sbíraly od pohádkových postav dobré skutky a hříchy, které každý den vážily na nebeských vahách. Poslední den se přeci jen zjistilo, že děti celkově nasbíraly více dobrých skutků a Vánoce si zasloužily. Společně jsme si nakonec rozdali dárky a zazpívali koledy.

Do indiánské vesnice přišla neznámá bledá tvář, aby sdělila všem jejím obyvatelům, že na jejich území povede železnice a že se budou muset brzy vystěhovat do nově vzniklé rezervace. Ovšem na indiánském území, kde spolu odedávna v míru žije 12 kmenů, se dle prastaré legendy nachází poklad obsahující všechna tajemství indiánů, který stráží sám Velký Manitou. Tento poklad může být nalezen pouze, pokud všechny kmeny spojí své síly a najdou 12 zázračných kamenů, které slouží jako klíče k pokladu. Každý indiánský kmen měl za úkol během tábora nasbírat co nejvíce indicií o poloze zázračných kamenů a na konci se vydat do okolí a najít je. Nakonec byly všechny kameny nalezeny a přineseny na posvátné místo, kde se zjevil Velký Manitou a vydal indiánský poklad, který byl přenesen do nové indiánské domoviny a uchován pro další generace.

Tento rok jsme bojovali s hrozným čarodějem. Bojem s ním jsme pomáhali osvobodit milostný pár, který byl zaklet do postav potulného mnicha a chudé služebné. Jako obvykle se jednalo o naše "hlavní vedení" Evičku a Jožina. Děti opečovávaly (na začátku pro všechny stený) počet dušiček, o které během táborových her přicházely. Záleželo na jejich úspěšnosti v plnění úkolů u jednotlivých vedoucích.

Letos nás poctil návštěvou slavný dobrodruh Indiana Jones, jako odpověď na zoufalé volání o pomoc Evy Alžběty Pomořanské, pra pra pra ... pra potomka slavné panovnice Alžběty Pomořanské. Vzhledem ke svému pokročilému věku se nemohl sám pustit do hledání vzácné korunky, dávající nadpřirozenou sílu, a tak povolal své přátele, jež spoznal při svých cestách po světě.

Během 14 dnů nás Indiho přátelé učili mnoha zajímavým dovednostem a znalostem, které jsme pak využili při závěrečném putování při hledání koruny.

Hned první den jsme odstartovali Vesmírné hry, na které se sjeli zástupci 12-ti souhvězdí (Váhy, Beran, Býk, atd.) sjednocených do aliancí - Oheň, Země, Voda a Vzduch. Hry byly přerušeny okamžitě poté, co jsme se v noci dozvěděli o přicházejícím nebezpečí v podobě Černé díry. Všechna souhvězdí spojila své síly při hledání návodu na sestrojení účinné zbraně a po dvoutýdenní usilovné snaze zachránila celý Vesmír. Zničení Černé díry bylo možné spatřit z dalekého okolí, netrénované oko si ale tuto slavnostní událost mohlo pomýlit s obyčejným ohňostrojem.

Letos se mělo slavit významné jubileum založení městečka Veselá Díra, na které se těšilo snad celé obyvatelstvo obce. Bohužel se těsně před zahájením stala velice nešťastná událost, byl zavražděn náš milovaný četník. Oslava se tedy odložila a započalo vyšetřování a pátrání, kdo mohl tento ohavný čin učinit. Na pomoc byl povolán i tým patologů, novinářka a myslivec, kteří objevili řadů důležitých důkazů k vyšetřování. Prohrabat se výpověďmi podezřelých, uspořádat si jejich alibi a dát dohromady důkazy nebylo jednoduché, ale díky šikovným počestným občanům byl vrah úspěšně dopaden a odsouzen.

V Jindřichovicích se tento rok pořádal Filmový festival, kterého se zúčastnila řada úspěšných filmových postav. Každá postava prověřila, samozřejmě v duchu své filmové role, mladší účastníky festivalu, zda zvládnou nástrahy a zkoušky, které jsou spojeny právě s dotyčnou filmovou rolí. Absolutně nejlepší oddíl, jenž získal nejlepší hodnocení od filmových postaviček, mohl za odměnu natočit film právě o našem táboře.

Mocní Vladykové ze Starých pověstí českých, za pomoci svých poddaných, stavěli města či opevnění. Postavit však město není jednoduché, jelikož na zahájení stavby bylo zapotřebí získat následujících 5 surovin: kamení, dřevo, písek, vejce a železo. Tyto suroviny získávali poddaní, kterým jednotliví Vladykové vládli. Jednoho dne se však vládnoucí rada Vladyků nepohodla a začala krutá válka. Vyhrát však mohl pouze jeden a to ten, který měl nejenom dobré město, ale i dobrou taktiku v začátku cele bitvy a také, buďme upřímní, i trochu toho štěstí.

Každý oddíl představoval jiný stát a navíc byly oddíly sdruženy do kontinentů. Během tábora oddíly navštívily jednotlivé státy, o kterých se mnohé dozvěděly. Taky jsme si spoustu věcí vyzkoušeli, např. africké tance, jíst rýži hůlkami, atd.

Na táboře jsme se ocitli v pohádkové říši, které vládl moudrý král za pomoci svého rádce – poťouchlého šaška. Král se ve své velkorysosti rozhodl, že přenechá dětem část královského pokladu, který byl zamknutý ve velké truhlici. Děti však musely prokázat, že jsou hodny královského bohatství, v nesnadných zkouškách prokazovaly odvahu, sílu a důvtip. Každý den za odměnu si děti mohly vylosovat ze šaškovy boty několik klíčů. Pouze tři z nich však otvíraly královskou pokladnici, bylo tak i dílem náhody, komu se podaří truhlici odemknout.

„Na tomto táboře jsme se hned druhý den probudili v pravěku, kam nás zanesl stroj času. A celý den se pak odehrával v duchu tohoto období. Všichni jsme si vyrobili pravěké oblečení a připravovali se na večerní oheň, kde jsme předváděli náčelníkovi, jak se nám podařily splnit jeho nelehké úkoly. A to jsme ještě netušili, že se následující den probudíme v době křižáckých válek. A v tomto duchu probíhal celý tábor, až jsme se dostali do současnosti a mohli tak odjet domů :-)“

Páni kocourkovští radní (vedoucí), každý zástupce nějaké profese, chtěli své znalosti přenést i na děti. Byli to ale pěkní popletové, a proto bylo mnohdy leccos naruby. Místo bodů oddíly dostávaly peníze (kočičáky), za které mohly nakupovat pozemky a stavby a vytvořit si svůj ideální Kocourkov.

Na tomto táboře jsme během 14 dnů prožili celý rok. Každý oddíl reprezentoval jeden měsíc a oddíly se ještě navíc sdružily do ročních období. Společně jsme zažili Vánoce, Velikonoce nebo třeba masopust. Taky jsme se však věnovali i jiným tradicím a obřadům jako je např. svatba či "dušičky".

Každý z vedoucích byl patronem jedné spol. hry (šachy, karty, domino, apod.) a dával dětem úkoly na motivy své hry. Oddíly byly rozlišeny barvou a získané body využily každý večer při házení kostkou u velkého "Člověče, nezlob se". Oddíl, který se jako první dostal do domečku, zvítězil.

Poněkud nezvyklé, leč zábavné téma. Hledali jsme lék na záhadnou chorobu, která "postihla" tábor. Vedoucí tentokrát byli primáři jednotlivých oddělení v nemocnici a až oddíly získaly znalosti ze všech medicínských oborů, mohly vytvořit ten správný lék. Zvítězit však mohl pouze jediný oddíl.

Ani my jsme se nevyhnuli tomuto fenoménu a na dva týdny jsme se octli v bradavické škole čar a kouzel. Oddíly se učily pod vedením profesorů kouzelné formule a zaklínadla, pomocí kterých v závěrečné hře přemohly "vy víte koho". Ale pozor, tentokrát zvítězil Mrzimor! A dokonce jsme si zahráli i famfrpál.

Cílem hry bylo dosáhnout vrcholu Olympu. Každý z vedoucích byl jiným bohem a zasvěcoval děti do svého oboru. Tento rok byla opravdu krásným zážitkem táborová olympiáda.